Želvička Boulengerova

Želvička Boulengerova Chersobius boulengeri - malý, vzácný klenot jižní Afriky v ohrožení!

Tajemný trpaslík

Želvička Boulengerova Chersobius boulengeri je společně s mnohem známější želvičkou trpasličí Chersobius signatus nejmenším druhem suchozemské želvy na světě. Patří také mezi nejméně prozkoumané druhy želv. Samci dorůstají v průměru 8,5 cm při váze 85-100 gramů, samičky jsou asi o jeden centimetr delší, váží okolo 150 gramů.

Želvička Boulengerova byla popsána v roce 1906, dalších sto let o ní ale nebylo mnoho známo. V sedmdesátých letech minulého století se  na základě tehdejšího výzkumu předpokládalo, že areál jejího rozšíření v Jihoafrické republice je poměrně rozsáhlý. V letech 2005 až 2017 už ale žádné ve volné přírodě nalezeny nebyly.

Úspěch

V únoru 2017 se na problém zaměřili odborníci z nizozemské nadace Dwarf Tortoise Conservation. Po konzultaci s jihoafrickými kolegy vytipovali vhodnou lokalitu v suché oblasti jižní, centrální části Jihoafrické republiky, nazývané Karoo. Právě tam byly v roce 2006 nalezeny krunýře želviček. Zahájili výzkum a ten byl korunován úspěchem, když jednoho odpoledne objevili dvě živé želvičky.

Další expedice proběhly v letech 2018 a 2019. 16 dobrovolníků a 3 studenti strávili hledáním a pozorováním želviček celkem 2500 člověkohodin, což v náročném terénu a při vysokých teplotách nebylo nic jednoduchého. Výzkum finančně podporovala řada institucí z celého světa, včetně Krokodýlí Zoo Praha.

Celkem bylo nalezeno, změřeno, zváženo, označeno a opět vypuštěno 74 želviček, tedy více, než jich bylo v Jihoafrické republice ve volné přírodě zaznamenáno za uplynulých třicet let!

Procitnutí

Pandemie Covidu bohužel výzkum na dva roky přerušila, další expedice proběhla až v dubnu 2022 a výsledky byly neradostné. Najít v jediné známé oblasti výskytu živou želvičku  trvalo podstatně déle. Téměř čtvrtina označených jedinců byla po smrti, nalezeny byly jen zbytky krunýřů. Mláďata se vůbec najít nepodařilo. Situace v jediné známé oblasti výskytu se jeví jako kritická, během pěti až deseti let by želvičky mohly z volné přírody zmizet úplně.

Viníci

Jsou dva. Krkavec bělokrký Corvus albicollis a vrána černobílá Corvus albus . Druhý jmenovaný je invazním druhem, který zde historicky nežil.  Krunýře želviček buď rozbijí silnými zobáky, nebo je polykají vcelku, zejména ještě nedospělé exempláře. Želvičky se množí velmi pomalým tempem, samička snese za rok jedno, dvě, nanejvýš tři vejce. Pokud mládě vůbec přežije, trvá mu ve volné přírodě  nejméně11 let, než dosáhne dospělosti a zapojí se do rozmnožovacího procesu.

V oblasti výskytu želviček fungují farmy, zaměřené zejména na chov ovcí. Je zjevné, že existence a rozvoj farem oba druhy těchto krkavcovitých ptáků přitahuje.

Plánovaná ochranářská opatření ve volné přírodě

Je třeba navázat spolupráci s místním i farmáři, kteří by si měli uvědomit, že ochrana želviček je i v jejich zájmu. Ty se živí rostlinami, formou trusu pak roznášejí po krajině jejich semínka a napomáhají tak rozšiřování rostlin, jež jsou pro ovčí stáda vítanou potravou.

Co je tedy možné udělat?

• Vytvořit nízké bariéry- ploty na místní silnice, aby želvičky nekončily pod koly projíždějících aut 

• Vyvinout systém napáječek pro hospodářská zvířata, které ale nebudou moci využívat velcí ptáci

• Na principu návnad učit krkavce a vrány, že želvičky nejsou jedlé

• Instalovat optické a akustické systémy odpuzující ptáky ve vybraných klíčových oblastech

• Průběžně odstraňovat hnízda a potenciální hnízdiště, jako například staré telefonní sloupy apod.

• Počty invazivních vran černobílých redukovat střelbou

Vyjmenovaná opatření byla úspěšně použita v jihozápadních částech USA, kde krkavcům Corvus corax  čelí vzácné pouštní želvy agassizovy  Gopherus agassizii

Želvičky Boulengerovy v Krokodýlí Zoo Praha

Nizozemská nadace Dwarf Tortoise Conservation získala od úřadů Jihoafrické republiky povolení dovézt do Evropy několik exemplářů z volné přírody za účelem výzkumu a nekomerčního chovu. S ohledem na neutěšenou situaci ve volné přírodě  dospěla v roce 2022 k rozhodnutí vytvořit v Evropě čtyři chovné skupiny,  do kterých budou postupně umísťovány odchovy od původně dovezených jedinců z volné přírody. Dvě skupiny jsou umístěny ve specializovaných, veřejnosti nepřístupných chovatelských zařízeních v Nizozemí a Belgii,  třetí skupinu chová Zoo Basilej ve Švýcarsku, čtvrtou pak Krokodýlí Zoo Praha.

Společným úkolem všech čtyř chovatelských zařízení je vytvoření početně kontrolované záložní evropské populace, ze které bude do budoucna, v případě potřeby, možné vracet odchované jedince zpět do volné přírody. Samozřejmostí je průběžné studium chovaných jedinců, včetně pravidelného měření, vážení, tempa růstu a vedení záznamů o chovu. Jedná se o jeden z nejméně prozkoumaných druhů želv.

Autor článku: Libor Kopečný, Krokodýlí Zoo Praha